Proč se stále schováváme za své masky?
Jdete-li na karneval počítáte s tím, že maska, kterou ostatní mají, je pouhou iluzí. Za ošklivou maskou, která vzbuzuje hrůzu a strach může být křehká a láskyplná bytost.
Naopak za maskou krásné tváře může být schovaný zlý a nešťastný člověk.
Zkuste se zamyslet, není náš skutečný život také takovým karnevalem? Spousty lidé si v dnešní době nasazuje imaginární masky. Masky, za kterými se mnohdy skrývá spousty bolestí a trápení. Masky, které nám mají ve společnosti zajistit naši přijatelnost a často i naši ochranu.
Pozor na to jací se nám druzí ukazují. Nemusí to být jejich pravá tvář. Potkáte usměvavého člověka, samá legrace, smích. Navenek se bude tvářit spokojeně a bude všem tvrdit, jak se má dobře. Ale co se skrývá v jeho nitru, ví jen on sám. Často vnitřní opuštěnost, zranitelnost, kterou sám před sebou schovává. Někteří lidé utíkají k alkoholu, emočnímu přejídání, workoholismu, antidepresivům apod. Utíkají sami před sebou.
Bohužel se někdy stává, že míra alkoholu nechtěně shodí jejich masku a oni projeví své skutečné emoce a pocity. Určitě máte také zkušenost, buď sami se sebou nebo se svým okolím.
Bohužel i za maskou agresivity, útočnosti, velkého ega se velice často schovávají ti, kteří mají v sobě své vnitřní emoční bolesti.
Ti, kteří mají nízké sebevědomí, traumata z dětství a hlavně spousty vlastního strachu. Příčinou může být nedostatečná láska v dětství, psychické ponižování, fyzické tresty apod. Za každou maskou agrese se skrývá mnoho vnitřních nevyřešených bolestí. Jak se ne nadarmo říká, že nejlepší obranou je útok. Tak, aby se dotyčný vyhnul své vnitřní bolesti, raději útočí na ostatní.
Bojíme se být sami sebou. Bojíme se otevřít své zranitelnosti. Bojíme se otevřít své srdce.
A tak hrajeme hru na masky. Potřebujeme být navenek dokonalými a přijatelnými.
Je to ale hra, která nám bere spousty naší vnitřní energie a síly.
Je to hra, která nemá vítěze.
Zkuste být sami sebou, prostě jen takový jací jste. I tak jste dokonalými. Odhoďte konečně masky ega a přetvářek. Podívejte se do svých zranění, otevřete se jim. To oni vám ukazují cestu. Všichni děláme spousty chyb v této „ škole života“. Ale právě z těchto chyb se všichni nejvíce učíme. Sundejte svoji masku nejprve sami před sebou a podívejte se do zrcadla. Začněte se mít rádi takový jací jste. To je první krok, který můžete udělat.
Sama vím, že to není jednoduchá cesta. I já jsem před léty za svou maskou úsměvu schovávala své zranění a emoční bolesti. Teď jsem konečně ráda, že masku mít nemusím a mohu být sama sebou. Dovoluji si být zranitelná a mít třeba špatnou náladu. Dovoluji si dělat chyby, být nedokonalá, vzteklá i smutná. Ale také si dovoluji být radostná a šťastná.
Dnes vím, že je to jen a jen moje volba. A věřte, že život mez masky je mnohem a mnohem svobodnější.
Pokud chcete – naučí vás to také. Jana G.